Konec

Ksakru, tys mi tak ublížil,
k mému srdci ses přiblížil,
a ne zrovna málo,
je to jak kdyby srdce v srdci stálo.

Tvrdil jsi, že máš mě rád,
že seš víc než kamarád.
A já jsem ti věřila,
takže jsem na to pěkně dojela.

Pro tebe to byla jen hra,
ale pro mě to byla kra.
Kra, které se člověk chytí,
když je všechno kolem k zblití.

Jo, byl to můj záchranej člun,
byla to poušť plná dun.
Bylo to prostě všechno záchranný,
jenže teď je všechno posraný.

Opustils mě, a já to vím,
jenže co teď s tím?
Vrátit se k tobě nemůžu,
to radši vlastní bolest přemůžu...

Tak sakra nech mě už být,
ať můžu v klidu snít,
o tom, jak nejsem měkota
a ať najdu smysl života.