Supi odletěli, červi pochcípali

Už vím, co po mně chtěla
ta poslední spravedlivá,
co nade mne vyslala supy už v době,
kdy mi vyvraždila půlku rodiny.

Myslela jsem, že čeká na můj rozklad,
ale chtěla jen tu mršinu,
co mi hnila v posteli
mezi cizími výměšky,
červy prolezlá.

Až tys mi řekl, jak je nakrmit.
Zabalila jsem ten hnus do včerejších novin
a vyhodila jej s odpadky.
Supi pak odletěli, červi pochcípali.
Hlady.

Říkáš, že to není tvoje zásluha
a děkuješ mi za to, žes to vůbec dokázal.
Za co?! Je to tak absurdní,
protože se teď nebojím jít spát.
A taky se mi líp přemýšlí, když mám uklizeno,
ještě vyleštím okno, ať vidím,
jak se od temného měsíce odráží paprsky Tvého světla.
Dnešní noviny už neodebírám, zítřejší napíšeme spolu.

Už nemám strach, co si v nich přečtu.
Jsi přece psací stroj, který jsem vždycky chtěla mít.