Duch

Na mechovém, polštáři,
usínáš v náručí,
slzičky tekou ti po tváři.

Hladím tě ve vlasech,
koukám ti do očí,
moje ruka však vítr jen roztočí...

Bolest už necítím,
křeč, možná ve tváři,
hledám svou duši v barevné vitráži.
Před sebou vidím život v metráži,
říkám si –žil jsem tu správně,anebo překážím?
Mech trávou zarostlý,
láska dávno tu neleží.
Odešla nevím kam,
avšak mé oči už navždy zůstaly tam,
na mechu u lesa,
tam, co jsem poprvé miloval.