Pořád

Pořád spím na tvém polštáři,
ale v posteli mezi námi je půl metru místa
a mívám smutek na tváři,
neboť je mezi námi konec, hasta la vista.

Pořád jezdím tvým autem
a střihám zatáčky ve snaze vzpomínky zabít.
Protože mě dohání reálný svět.
Ale neboj - teď už mi bude zase líp.

Měla bych jít, kam mě srdce táhne
a věřila jsem, že cesta, kterou jdu, je cestou toho srdce.
Jenže někdy víc mluví mozek a přetluče náhle
to co v srdci chovám neustále.

A moje srdce je už od nás dvou na míle vzdáleno.