Zvukomalebná souhra ve mě rezonuje…
Toulá se v mém těle,
plně prožívá dere se ven,
uvnitř na povel setrvává, dostát svého by chtěl,
správný okamžik přijde…Chtíči...
-----------------------------
Proč doprovází mě strach, při slovu láska, vždyť je to svoboda dar, ale děsí mě táto představa, jak zvrhnout se může? Lásku cítím kolem sebe dýchám ji jsem jí celá naplněná, láskou k sobě hynu, ale dát kus i druhému mu jsem li přeplněná, je to akt vyvrcholení, kdy kývnu na spálení...
Mé bezradné pocity myšlenky nemají odrazový můstek, plavu bez rozmyslu možná už ten zmatek v sobě, ta změna moje, je prvotni příznak lásky. Po době panenské elegance, pracování na sobě, teď mám otevřít dveře jemu, věřit v lásku když teď smylní, dokáži fungovat v tantrickém vztahu...
-----------------------------
Už nedoženu, tu ženu minulosti... Jež myslela obrazně, teď v zakaleném zraku cítím...