Kam oko dohlédne

Jaro víc nečeká
dnes zimu zadáví
ozvěna ledová
vpije se do trávy

V posledním nádechu
rozmrzlá tříština
válí se po mechu
zrazená ženština

Víc už ji nezbývá
zapřená o plůtek
kočička marnivá
odkládá živůtek

Mazlí se s květinou
paprsky odráží
napřesrok se s jinou
utkájí na stráži

Po stráni uhání
zbude z ní potůček
věčnosti volání
LÁMÁNÍ srdíček