Zbojnické obavy

 

 

Zbojnické obavy

 

 

Pojďme, chlapci, spolu,

  tuhletu nedělu,

roste na louce kvítí,

pěkný shora dolu.

 

Ej, tolik je tam krásy

tu musíme míti. 

 

 

A my nepůjdeme,

tuze se bojíme,

pro to jedno kvítí,

  život neztratíme.

 

Ej, my budem si radši

jenom o něm sníti.

 

 

To není jediný,

  louky jsou plný,

 já nestačím je trhat,

 jak jsou voňavý.

   

Ej, ta děvčata pěkný

  všechny milovati.

 

 

A my nepůjdeme,

 tuze se bojíme,

pro ta pěkná kvítí,

  život neztratíme.

 

Ej, my budem si radši,

 jenom o nich sníti.

 

 

Až vy, chlapci, umřete,

 litovat se můžete,

že pak už milovat,

nikdá nebudete.

 

Ej, s děvčaty pěknými

 hezky si spávati.

 

 

Až já jednou umřu,

 pak v pekle budu,

vesele si vzpomínat,

 na voňavou louku.

 

Ej, a že si já užíval

tý lásky dosytosti,

bude mně to k radosti

a vám jenom k zlosti . . .