Pád

 

Pád

Podél holých stěn

Vstát

Stěží zvládnu jen

A tak se plazím

Dál řekou ostrých skel

 

Můžou za to tvoje rty

Tak nevinný i prokletý

Škoda, že jazyk dřevěný mám

Jestli křičím nebo mlčím

Stejně to nevnímám

 

Svírám prázdno

Hladím tě dlaní svou

Vrať se zpátky

Buď tou jedinou

 

Jedinou, kterou v sobě mám

tady i tam

ano, tam za branou

smyslových bran

 

Jenže tam můj běs

nejvyšší sílu skrývá

a černý les mi

cestu zpátky uzavírá

sám

 

Vidím tváře

Slyším hlasy

Které neznám

A také pole a zlaté klasy

Vidím tváře

Slyším hlasy

 já chci zpátky

chci líbat tvoje krásný vlasy

 

A tak se plazím

plazím dál

a stopu táhlou zanechám

a tak se plazím

plazím dám

podél gauče

kde tak rád bych si tě celou vzal

 

Chtěl bych růst

a svou lásku ti všechnu dát

a zmírnit mráz ledových krust

a s tebou žít a spát

napořád

 žít a spát

napořád

 

(Hanuš Šparlinek, 11.3.2017)