Studená káva

Studená káva

Do vázy poskládám pár jarních červánků

vzpomínkou opráším střevíčky z plesu

vyhaslá toužení vymetu před branku

tiše se do peřin s tvou vůní snesu

Někdy ses pousmál nad krásou života

liknavou bolestí v tvých hnědých očích

občas v nich trošičku ještě se mihotám

když se tvůj svět k mému pootočí

Jak mám dál listovat tvou duší zamčenou

já nemám klíč a někdy ani ty

mohu jen posečkat, nežli zas překlenou

růže tvůj svět, zpola písčitý

Slunce už konečně zahradu prohřálo

káva mi na stolku pomalu stydne

víš, že jsme čekali celý rok na jaro?

jenže mé srdce už dávno je klidné