Neumím vyjádřit, jak moc mé srdce patří k Tvému
Jak má duše ladí se strunami té Tvé
Jak moje boty chtějí následovat Tvé kroky
Jak moc si přeji, abys ‚nás‘ pochopil
Jak tišící slova jsou ta Tvá: „Nebuď smutná a pojď sem.“
Jak žádná hora není pro nás dost vysoká a žádný oceán tak hluboký
A do závratných výšin nás vyzvedne Gotesgab
Když vložím ruku do té Tvé
Krásná, skutečná i k zasnění, zcela se odevzdávající, důvěřující.... moc se mi Tvá báseň líbí, milá Kate :-)
23.04.2017 08:09:51 | Helen Zaurak
Milá Helen, opět ti moc děkuji za tvůj potěšující komentář. Jsem velmi ráda, že se báseň líbila. :)
23.04.2017 12:15:41 | Kate3