O OŘECHU

.

Když jsem šel ráno rosou z ryb,
a najednou všechen vítr ztich,
jak zakopnuv o veliký ořech,
v hlavě se mi zablesklo.
Potichu jsem zasyk: Že by mě štěstí nalezlo?
A když jsem ořech třikrát obešel,
už ptáci dávno ševelí,
naložil jsem ořech na záda a otevřu ho v neděli.

Co já hodin nespal,
kolikrát jsem v noci znejistěl, i nebyl to sen?
Neděle se blíží a já ucho k němu přikládám,
a najednou, slyším v něm srdce,
právě s kterým se ve snu svém vídávám.
Poslední dvě noci spal jsem s ořechem,
on krásně mě zahříval,
a i kdyby zůstal ořech, asi už spolu zůstanem.

A v neděli ráno v ten osudný den,
se začal plnit můj dospělý sen.
Moc hezky pomalu a se skřípáním,
právě tu hodinu se svítáním,
ukázal se mi anděl!

Ten anděl v ořechu přestával být anděl.
V jádrovci totiž byla,
v celé své nahotě a pravdě,
ukryta dívka s očima laně.
A já jsem opět zakop, už nevím o co,
trhl jsem sebou, lekl se, špatně to znělo.

Budík byl v pozici zamáčknuto
a já zaspal do školy.
Ale mně to, kvůli tomu snu, vůbec nevadí.

.