Prsty dnů
Prsty dnů
několik zvadlých paprsků slunce
na Tvoji tvář
Kolikrát jsem přísahala
do svého polštáře,
že Tě nebudu zatěžovat
svými smutky?
A stejně to znovu udělám
Nejsem o nic lepší
než prsty Tvých dnů,
kterými protékáš
vždy o něco
unavenější
smutnější
šedivější
A stejně to znovu udělám
Navzdory plaku
bezzubého zlatého úsměvu
Navzdory proděravělé duši
životního kolovrátku
Ti vždycky budu tvrdit
že ta šeď v mých očích
je jen stín pomněnek,
že slzy na Tvé tváři
jsou jen radost potu ze squashe
že…
nám
můj žlutý župan
nahradí
všechno dobro,
které jsme nepotkali
že…
prázdné kapsy vybraných splátek
nijak neovlivní kýčovitou maličkost
že…
Tě miluji
Komentáře (16)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Pro mě hodně citlivá, plná jistých emocí a myšlenky ... pěkné, moc pěkné, ani jsem nechtěla hodnotit ... byla jsem na vážkách
21.02.2007 16:01:00 | NikitaNikaT.
Jo, moc jsem nevěřil a celkem dost často zírám. Nešlo ani tak o hloubku sdělení, ale o formu. Z pro mne násilně intelektuální a dost stejné poezie píšeš čistě ve volném verši, bez kudrlin a občas mne právě ten "ponikl" potěší.
Téhle rozumím obzvlášť dobře.
19.02.2007 09:10:00 | Petr Miroslav
..láska..dává nám křídla, ale i přibíjí na kříž..dává jen sebe a bere jen ze sebe..dává nám poznat své srdce..a tak se v tomto poznání stáváme zlomkem života.. :-)))
16.02.2007 19:50:00 | isisleo
Ach předsevzetí.Vím,že nemůžeš jinak,než udělat zase to samé.A to přece nevadí.
16.02.2007 15:01:00 | s.e.n
... Levandulko už máš živnost? ... děkuji za mejlík ... zmírnil bolest ...
16.02.2007 11:26:00 | Marcella