Tatínkova holčička
Tatínkova holčička
Někdy tma má ty zvláštní oči
Ve kterých svět se točí
A pod listím je propast
Hluboká
Neví, jak to tenkrát bylo
Neví, co se to v ní usadilo
Co odštěpený žije dál
Teď tma má ty zvláštní oči
Do ohně za ním skočí
A lhát sobě, druhým
Bude tisíckrát
Holčička je mazaná
Holčička je zkušená
Až moc
Holčička je protřelá
Párkrát už to zkusila
A nemá dost
Trny růží kůži rozdírá
Chvíli touží být ta nevinná
Krátký štěstí střídá zlost
Za oponou nočních děsů
V náručí ji zpátky nesu
Já napůl zvaný host
Holčička je mazaná
Holčička je zkušená
I když neví proč
Ona ví
Kde past je nalíčená
Že nechce být polapená
Ona dobře ví
Proč
Proč všechno zůstane
S nálepkou
Napůl zvaný host
(Hanuš Šparlinek, 18.10.2017)
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
neprobuzená ... a na straně druhé ... si tu kdosi hraje ... na spasitele ... neupřímnost ... úsměv.z.
21.10.2017 20:57:24 | zdenka
Děkuji za pročtení. Nicméně čekal jsem brilantnější kritiku k technice psaní, zápletce, dynamice, atd. Takto to vyzní jako věštění z šálku kávy. O lidech, kteří nejsou a nebyli. Námět je převážně z temného detektivního románu Potápěč. ,,Neví, jak to tenkrát bylo, Neví, co se to v ní usadilo, co odštěpené žije dál". Zbytek je fantazie.
23.10.2017 17:14:01 | Hanuš