STRACH Z LÁSKY
STRACH Z LÁSKY
STRACH Z LÁSKY
mám strach z tvé lásky
čím dál větší strach
ne
že bych tě neměl rád
či snad byl zbabělec
nechci tě však ztratit
pro tak ošemetnou věc
jakou je stejně vzácný cit
jenž nemůžu ti dát
když nemám kde ho vzít
mám strach z tvé lásky
kvůli nám
jak můžu si být jist
přestože tě znám
že se tvá přízeň vznícená
nerozpálí až v nenávist
mám strach z tvé lásky
kvůli tobě
aby to všechno úžasné
pro co tě mám rád
nepadlo jednou za oběť
tvé zraňující zlobě
Praha, 15.11.2017
https://www.youtube.com/watch?v=ua2k52n_Bvw
Komentáře (28)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
..jen mám pocit a nikdo z nás tomu asi není ušetřen,že pokud se někde
za náklonností krčí strach a úzkost,tak toto lásku tak nějak pomalu a jistě
přenáší do zóny závislosti,závislosti na někom,na projevech lásky a tak.
Když si to člověk uvědomí a s plným vědomím to odmítne,tak se mu uleví
a osvobodí se,některým záležitostem se přikládá více pozornosti než je
zdrávo,jistý odstup nám může zachovat zdravý rozum a srdce,co
se s každým škobrtnutím netříští na desetitisíce úlomků.
Nejde o to odmítnout lásku,ale nebýt jejím otrokem.Láska,ta pravá
a nejen partnerská, dýchá svobodně a volně,nenutí k závislosti,nevydírá,
i když podvědomě..........vím,není to jednoduché,ale mnohá trápení
jsou tak zbytečná a některým věcem přikládáme více důležitosti než je
zdrávo........................Ji.P.S.Nejsem cynik a věci prožívám velmi
citlivě,až mě to štve na sobě samé,ale je potřeba se posunout někám dál
a nehroutit se,protože život stojí na více nohách...
19.11.2017 14:49:31 | jitoush
Rozumím Ti, Jitko, a děkuji za zamyšlení :-) Nikdy jsem nevěděl, zda mám závidět lidem, po nichž se láska druhého sklouzne jako po hladkém kameni a nepřemýšlí nad tím, jak se asi cítí ten odmítnutý (nebo si ho třeba nedejbože i cynicky "vychutná"), nebo jestli je mám spíš litovat pro nedostatek empatie. Byl jsem v životě víckrát postaven před situaci, kdy jsem nemohl opětovat cit, kterým jsem byl zahrnován. A nikdy to pro mě nebylo snadné a bylo mi z toho vždycky smutno a cítil jsem se i jaksi provinile - vlastně dodneška nevím, jak by se člověk měl v takové situaci chovat, aby toho druhého zranil co nejméně... Ale zřejmě na to ani žádný jednotný foršrift neexistuje, vždy se musí asi nějak improvizovat podle situace. Mnohem méně jsem myslím trpěl tehdy, kdy jsem byl odmítnut já sám, protože to bylo jen v mých rukách, abych se přes to nějak přenesl. A když má člověk svoji hrdost, není to možná ani tak těžké... ;-)
19.11.2017 20:29:50 | Amonasr
Největším nepřítelem člověka je strach tak hlavně se nebát a milovat,milovat.....
naplno prožívat Lásku,ten vzácný dar:)
16.11.2017 21:30:31 | Bludimíra
Jak napsal Karel Hynek Mácha:
"Byl pozdní večer – první máj –večerní máj – byl lásky čas."
Zde na Literu by tam měl být místo máje nějakým způsobem s láskou rýmovaný podzim :-D :-).
Básnička se ti moc povedla. :-)
16.11.2017 20:57:38 | Kubíno
...strach souvisí s láskou, může nám ublížit, když ten druhý to tak necítí...
15.11.2017 16:40:25 | Šípková Růženka
láska, panáčku-ta je jak krása a "kkrása je křečovitá, anebo neexistuje"/můj oblíbený, mnou chudák už ucitovaný A Breton/:-D*
15.11.2017 15:27:01 | Frr
ten, kdo má víc rád, tak vždycky trpí...
15.11.2017 14:52:31 | Philogyny1
To asi jo, i tak je ale láska dar... Možná je větší požehnání pro lásku trpět než vůbec nemilovat... ;-)
15.11.2017 17:00:59 | Amonasr
Tím, že člověk miluje, dává milovanému mocnou zbraň a kdo by se ji nebál?
Mám strach... :-)
15.11.2017 12:28:51 | Dreamy