Vyznání

Anotace: ...

VYZNÁNÍ

Poctěn převelice úsměvem Tvým

a ztracen v mlze tiché.

Smuten a šťastný, neb vím,

že všechny naděje jsou liché.

Smuten ale šťastný též,

těší mě moje vzpomínky.

Snad pravda, snad lež,

přece životní mozaiky kamínky.

Srdce mě bolí zlomené,

jak hořká jsou to muka,

navždy ztracen, anebo ne,

láska mi malou naději vnuká.

Milovat bez naděje, a přece doufat.

Jedním dechem se těšit, ale i zoufat.

Autor Fanny, 23.01.2018

Přečteno 603x

Tipy 14

Poslední tipující: Frr, mirecek, Násó je učitel můj, Šípková Růženka, Anděl, Kapka, Akyš

Komentáře (6)

Komentujících (6)

Komentáře

Krása Fanny❤️ ... zrovna mě také trápí srdce zlomené.

Díky vám :)

23.01.2018 18:00:53 | Fanny

Fanynko - krásné vyznání. Ono vůbe slovo vyznání samo o sobě je nádherné. Jak mluvené, tak zpívané. A co jiného se vyznává, než láska? **ST**

23.01.2018 17:52:26 | Anděl

Vzpomínkou úsměv rozkvétá
zahání smutku slzy
naděje mlhou prosvítá
ať neopadá brzy...

23.01.2018 17:28:26 | Kapka

přečetl jsem mezi řádky

23.01.2018 16:25:12 | Akyš

Love hurts.. ( teda alespoň to tvrdí skotští Nazareth) Mám to z doslechu :)

23.01.2018 16:03:41 | Yanek

Uživatel