Jsme přátelé

Jsme přece přátelé,
co víc si přát?
Můžem se potkávat,
debatovat,
přít se o hlouposti
nebo se smát...

Řeklas: buďme přátelé,
to se tak říká,
a znamená to Ne...
Je to jak náplast,
pod kterou se to nehojí.

Jsme totiž přátelé,
ale nejsi má přítelkyně;
nic není vzdálenější,
než ta dvě slova.

Jsme aspoň přátelé,
i to je moc;
ten zlomek věcí,
jež mohu Ti říct,
pořád by vystačil
na mnoho životů.

Je lepší být přátelé -
cokoli jiného
byla by přece
cesta do pekel...
Ta nejkrásnější
cesta do pekel,
jakou si umím
představit.
A neváhal bych
ani vteřinu...

Jsme vlastně přátelé
ale nejsem Tvůj přítel.
To je ten druhý
(nechci ho znát).
Chytřejší? Hezčí?
Bohatší? Lepší?
Může snad kdokoli
na celém světě
mít Tě rád tak,
jako mám já?

Dobře, jsme přátelé.
Tak proč zvuk Tvých kroků
vždycky mě zasáhne
jak ostrý šíp?
Tvá lžička v hrníčku
když zdálky zacinká,
proč se mi do srdce
pokaždé vrývá?
Tvůj hlas a smích,
kdykoli, kdekoli,
rozeznám bezpečně
od ostatních...

Vím, že jsme přátelé,
ty si to hlídáš
a nechceš slyšet víc.
Jednou jsi řekla:
Nechme to spát.
Asi máš pravdu,
ale tomu srdci
to nevysvětlíš...

Jasně, jsme přátelé,
říkám to tady
před celým světem.
Proč ale na Tebe
celé dny myslím
a v duchu Ti říkám
tisíce vět,
které Ty nikdy
neuslyšíš?
Proč ve mně klíčí
ty stovky melodií,
co nesmějí zazpívat
pro koho jsou?

Ano. Jsme přátelé.
Tak je to správné
a tak to má být.

...

Tak proč Tě kurva miluju?