Prozaická jezerní

Seděla jsem na zemi u jezera

na konci koprového údolí

dívaje se na malého chlapce

jak zmocnil se ho děsivý strach

když ho máma učila plavat

ve vlnách větrem zvednuté hladiny

 

všecek ustrašený křičel téměř u břehu

já už ve škole budu dávat pozor

 nebudu už třepetalkám trhat křídla maminko

já už budu jenom hodný chlapec

 

Seděla jsem na zemi u jezera

 a bylo mi ho skoro líto

 

Hrozba trvala skutečně jen pár vteřin

lítost pro mne není vhodným soupeřem

když vám do hrdla začne téct černá žluč

a melancholik ve vás pláče

začnete se také bát

 

Seděla jsem na zemi u jezera

  a nutila se ochutnat přesvědčení

že malý chlapec už nebude lhát

už nebude nikomu trhat křídla

plna empatií k jeho strachu

přála si od kosti

aby z něho vyrostl naplněný muž

 

Seděla jsem na zemi u jezera

na konci koprového údolí

 vítr v mých myšlenkách přestal vát

a já jsem začala litovat

každého dne bez tebe maminko