Anotace: ... jedna dávná platonická láska ... (báseň napsána cca 3/2016)
Doufám zas v tu chvíli mou,
kdy kročeje k Tobě mne zavedou.
Zatím pluji já jen širou tmou,
co znavené mé síly dovedou.
Doufám zas v ten onen čas,
v němž splynu s Tvojí náručí.
Kdy uslyším vzdechu Tvého hlas,
jenž mému srdci, miluj!, poručí.
:-) hezké, jakoby z jiného SToletí :-)!
19.08.2018 11:21:51 | Fany
Děkuji Ti moc, Fany, za milý komentář. Já jinak poezii psát neumím. Jsem rád, že se Ti líbí. ;-) :-)
19.08.2018 14:07:35 | Jean-Paul Simon
:-) jj, každý píšeme, jak umíme nejlépe :-), není třeba se jakkoli omlouvat :-)!
20.08.2018 09:26:24 | Fany
… je to těžké psaní, vím …
18.08.2018 17:47:56 | Marcella
Věřím, že víš, že je to těžké psaní. Já se povětšinou zaměřuji na psaní milostné poezie, ať už opětované či nikoli. Buď, jak buď, tuto poezii provází z mé strany velmi silné emoce. Nevím, jestli jdou z mé poezie vůbec cítit, ale já se vždy snažím dát vše z mého nitra na papír, respektive do počítače. Čím více to psaní bolí, tím více jsem pak se svojí poezií spokojený.
18.08.2018 21:57:57 | Jean-Paul Simon
Jde to cítit. Milostný básně zkouší psát každý, někomu to moc nejde, protože se neumí dost odhalit. Pěkné.
17.09.2018 18:53:47 | Tlachapoud