Kudrny

Kudrny dlouhejch vlasů

a kabát z ovčí vlny,

ukázal plachý holce

co může a co umí.

Za oknem prosinec,

a je dva hřálo

skákat si do řeči,

to, že je společná,

že jí není

vůbec málo.

 

Kudrny dlouhejch vlasů

a křivák koženej,

a co jsme uspěchali,

snad zítra doženem.

Mluvili pořád dál,

dál a víc spolu.

A jindy mlčeli,

aby jí pro radost

zahrál

na mandolu.

 

Kudrny dlouhejch vlasů

a vesta džínová,

to, co ho dneska trápí

před ní už neschová.

A možná nechce,

nebo snad neumí.

Neposlech Vladimíra

co zpíval o růži

která to

všechno

asi ví.

 

…

 

... pak nepřišla pohroma,

snad jen dočasnej konec světa,

za oknem byl červenec

a nepsaly se sedmdesátý léta.