APOKALYPSA SRDCE

Chci být s Tebou, lásko, hlavu schoulit do klína.
Nechat se po vlasech hladit něžnou, hebkou paží.

Ať náš platonický vztah, kdo chce, jak chce, proklíná.
Vím, že i takový, jako Já, se v pekle na oleji smaží.

S jinou stál jsem, v pokoře nejvyšší před oltářem.
Sliboval a v duši přál si neochvějnou věrnost.
Však jak červotoč, vrtá labyrint starým sekretářem,
Tak ten čas spletitý mi připadá jak věčnost.

Náhodná láska však tomu nebetyčně přála,
Aby mi srdce u aorty jedním sekem sťala.
Těch seků tupým mečem bylo více,
Věř mi, lásko, bylo jich na tisíce.

Z ran těch se již nikdy více srdce nezhojí,
Jizvy věčné, jak smrtka na Pražském orloji.