Undina

Undina, zrozená z vlny,
spí v křišťálovém zámku
jezerního vládce
na loži z perleti –
spí mnoho let a čeká
zdá se jí o překrásném princi,
který jí padne v náruč
na břehu obsypaném květy
pod zářícím sluncem
za měsíční noci,
třebaže ví, že dotek jejích rtů
je smrtící a ani ji
trest krutý nemine,
touží je přitisknout
na ústa člověka
v hladové lásce vzešlé z odříkání
první a poslední polibek
tlukoucího srdce, než se změní
v prázdnou lasturu
na dně modré pouště