… vlasů pád

Tvých vlasů pád jenž halí, vlaje a hladí mazlivě nemalého těla kout,

ten kterýžto nezbedně hraje si s Tvým okolím, svůdně škádlí jeho zrak,

dává mi obcovati s krásou jejich, vsazen jsem s ním do nejpevnějších pout,

jak vězeň a zajatec, však lehký, vznášející se jak nade mnou onen mrak.

Chvil není v nichž bych neuzřel tanec se vzduchem v jejich jímavém objetí,

milenci nerozluční mi dávají poznati něco málo z jejich krás.

Přes všechny kroky, jenž útlý pán rytmu vánek udává a v plném to dojetí,

si odváti nedovoluje byť třeba jen drobný jeho vlas.