JEDNOSMĚRKA

Taky jsem se dřív těšil na důchod, jak se budu věnovat naplno jen svým zálibám, a teď, kdy už v důchodu jsem, mám stále neodbytnější pocit, že se něčeho podobného nikdy nedožiju... :-))

Děkuju za Tvé zamyšlení :-)

20.02.2019 09:42:59 | Amonasr

Děkuji za tak empatickou reflexi :-)

A tu písničku jsem našel na facebooku kamaráda, tak jsem ji s chutí použil - mám radost, že se líbí i Tobě :-)

18.02.2019 20:26:50 | Amonasr

Naprosto Ti rozumím - sám se o tom snažím sebe taky přesvědčit :-)) Ale faktem je, že už se mi stalo v životě několik situací (2-3), které při špatném vyústění mohly být těmi posledními v mém životě. Jen u jedné jsem ale měl čas nad možným koncem déle přemýšlet a byl jsem sám ze sebe překvapený, jak jsem byl při tom až klidný a "smířený" s možným osudem, žádná přehnaná úzkost a panika. Ale nevím samozřejmě, jak to jednou bude "naostro"... :-)

15.02.2019 16:52:36 | Amonasr

Jednou v životě a taky jsem měla pocit smířenosti, co jiného zbývá... ale zároveň jsem jaksi věřila, že vyváznu, nemohla jsem to přece svým milujícím udělat.

16.02.2019 01:32:58 | Kapka

Jo,jo, jednou se to jistě dozvíme.Já věřím a doufám, že náš Pán je nanejvýš milosrdný, a že nám odpustí víc než dost.Nemíním tím ale, že toho budeme, máme, vědomě zneužívat, ON do nás vidí jako do lahve od okurek:-)

15.02.2019 16:59:23 | Jeněcovevzduchukrásného

:-))

15.02.2019 17:01:28 | Amonasr

Ano, smrt blízkého člověka je často tím impulsem, který nás nutí snažit se nahlížet "za zrcadlo"... :-) Děkuji :-)

15.02.2019 16:40:22 | Amonasr

Začala jsem psát, když jsem se platonicky zamilovala (v šestnácti :-))

16.02.2019 01:29:10 | Kapka

Já vlastně taky - jen mi bylo asi o rok víc :-))

18.02.2019 20:22:54 | Amonasr

Díky - mám radost, žes to takto okomentoval už ve chvíli, kdy jsem teprve dopisoval odpověď na komentář SlunečniceJ. Myslím, že se to docela hezky sešlo :-)

15.02.2019 16:38:24 | Amonasr

No, myslím, že ani Ty sám sis na to špatné kolem sebe nezvykl, i když někdy jsme už asi z mnohého trošku otupělí všichni - někdo víc, někdo míň :-)) Tvá občas sžíravá ironie a sarkasmus ale jednoznačně svědčí o tom, že k těm "lhostejným" rozhodně nepatříš - skepse asi jinak nutně musí patřit k základní výbavě přemýšlivých lidí... ;-))

15.02.2019 16:36:00 | Amonasr

To je na dlouhou diskuzi, ale nazvat se pozitivně nepřizpůsobivý nemám odvahu. (to slovo je pěkně zprofanované) :-))

18.02.2019 12:24:12 | Lighter

:-))

18.02.2019 20:29:18 | Amonasr

Vždycky (už od mala) jsem se rád hrabal v lidském nitru - přitahuje mě pronikání do hlubších vrstev psychologie člověka, jeho pohnutek, motivací, vnímání světa, osobnostní determinace, způsobů vnitřního prožívání apod. Pokud mé texty vzbudí chuť k podobnému zamyšlení se i u druhých, mám z toho vždycky radost. Nikdy mi nejde o vyčerpávající postižení toho kterého aspektu či jediný "správný" úhel pohledu (svět je mnohorozměrný), spíš právě o to vybuzení otazníků i u čtenáře. Často i ve vlastním myšlení totiž operujeme s pojmy, jako jednou danými a neměnnými (k nim podle mě patří i strach ze smrti), aniž bychom se snažili je víc rozklíčovat a pochopit. Smrt byla postupně i společensky odsunuta mezi jakási tabu, vytěsněná z běžného života, a tím se nám i stále víc odcizuje. V mém věku už je ale namístě se s ní začít vyrovnávat, připravovat se na její přijetí (je-li to vůbec možné). Jedním z mnoha "oťukávacích" seznamovacích doteků jsou tak asi i tyto verše... :-)

15.02.2019 16:28:48 | Amonasr

Tvé texty jsou vždy k zamyšlení, proto se na ně těším.

16.02.2019 01:35:23 | Kapka

Je mi ctí :-)

18.02.2019 20:27:47 | Amonasr