Zpíval bych ti

Byl bych ti zpíval pod okny věže

O tajemných cizích krajích,

O místech, kde víno proudem ti teče

Samo do úst otevřených.

 

Byl bych ti zpíval, má půvabná vílo,

Za noci temné jak inkoust, jak tuš,

Jednou jsem přišel, vadilo ti to,

Mám místo loutny vzít na tebe kuš?

 

Možná bys radši tak opravdu byla,

Jsi jako požár řádící v parku,

Jsi něžná překrásná má milá víla,

Přitom bojovná Johanka z Arku.

 

Byl bych ti zpíval o dlouhých nocích,

Které bych rád trávil v jizbě tvé,

I o tvých oblých a hebkých bocích,

Touží je hladit ruce mé.

 

Byl bych ti zpíval o svitu luny,

Všem svůj bledý svit rozdává nám,

Ty ovšem máš zlata tuny

A já jsem pouhý naivní kmán.

 

Byl bych ti zpíval o růži rudé,

Bervu mající jak víno, jak krev,

Tobě bych dal ji, ty byla bys všude

Na cestách se mnou, za lůžko mech.

 

Byl bych ti zpíval o vodě v řece,

Průzračné jak křišťál, z nějž diadém máš,

Však ty po tom netoužíš vůbec přece,

Radši bys, já kdybych uslyšel marš.

 

byl bych ti zpíval, ó moje paní,

nebýt mým majetkem jen stará loutna,

nebýt tvým jediným a vroucným přáním,

abych já zmizel a zbyla noc pouhá.

 

Toužím ti zpívat, proč nechceš slyšet,

Že jenom tebe v srdci svém mám?

Kronikář v budoucnu jistě sepíše,

Jak jsi se mnou zametla, ty marnivá.

 

 

Byl bych ti zpíval o lásce k tobě,

Kdybys jen nebyla taková.

Do roka a dne já spočinu v hrobě

A smrt mne navěky tam přiková.