Modré pomněnky

Vítr češe tvoje vlasy

déšť chutná po soli,

bývaly to fajn hovory

i chvíle mlčení

a pomněnkové tvé oči

chápající ticho

vedou ruce po tvých bocích

nahoru do kopců

a zase zpět do úbočí,

beze zbytečných slov

a přesto je vše vyřčeno,

chci se zas topit v pomněnkách

a slyšet mlčení,

nevyřčená něžná slova

ten křik tvého těla,

z dálky tichounké volání

jsi moje prokleti,

toužím jen po tvém obětí

po větru ve vlasech

po modrých pomněnkách.