Západ Slunce

Západ Slunce

U vyhořelé pouště trpkých stínů

se proudy strmé kdesi propadaly,

u kterých staví démon gilotinu,

kde k vidění je odraz strachu stálý.

Mé slunce kdesi padá na dno tísně,

ve které slyším zvony za horami,

ukončena je hudba vznosné písně,

když v kobce s mříží zůstáváme sami.

Jen Boží světlo místo těla vládne,

u probuzených tónů v slzách času,

už nikdy nikde nepřijde mi žádné

strádání, které hledá v mlze krásu.