Procitla jsem
Procitla jsem
Včera vedle mne probudil se cizí pán.
Jiný, než který večer u mne ulehal.
Leželi jsme spolu, byť každý sám.
Oba otupěni a bez lásky.
Už procitla jsem.
S kým léta žiju dlouhá,
je muž za maskou.
Zasloužím si to, ouha,
on pálí za zrzkou!
Nemiluje mne a ani nemiloval as.
Jen jistotou jsem a pevnou jistinou.
Chce být s jinou, dlouhý čas.
S každou, jen ne s tou blondýnou.
Procitla jsem,
konec vězení.
Pochopila,
že mříže nevoní!
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Velmi silné a skutečně básnicky vyjádřeny verše, tedy obdivuji tu schopnost takto poskládat verše...
26.06.2019 14:44:38 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Když člověk z "tvrdého" spánku probudí se... a usínal tak mladý. Chybami se člověk učí? A následně jen mučí, když jiter není a rána jsou bez svěží rosy.
Karasová, Karasová! Už zas kolíbáš si smutek? Právě se dívám z okna a vidím, že svět je i krásný...*
19.06.2019 20:47:40 | šerý
Presne :)
26.06.2019 14:46:46 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
To jsem se po ránu pobavila a zároveň i lekla. To je zvolání jak ve škole :-) Ne, smutky si nekonejším, vypíšu to a je to hned lepší. I ke mě chodí radost a štěstí na návštěvu, jen o tom neumím psát...
20.06.2019 07:02:12 | J.Karasová