Anotace: ... když měl muž touhu milovat ... leč mu bylo dopřáno být pouhou hračkou ... přesto však oddaně doufal v opětování citů ... do roztrhání těla i srdce ... báseň napsána dne 28.8. 2019
Dies stultis quoque mederi solet
Čas dovede často vyléčit i hlupáka.
Pohled usedá v nitro jemně
tím promlouvá však bouří ke mně
ticho hromů letmo trhá duši mou,
s drzostí, ten mžik se jeví hrou,
tou, jež týrá city muže pouhé
vábí jej kradmě k noci dlouhé
by tnula jen v bedra nekrytá
učinila tím dny peklem zalitá.
Jeden hodně zlý pokus o partnerský vztah v roce 2014. Až dva roky poté jsem poznal anděla, Agátku ...
https://youtu.be/yxqinw2nJ-U
Řekl bych, jedna z tvých nejlepších* Výborná práce.
Už ten prolog k básni s ironickým podtextem, se mi zamlouvá.
30.08.2019 00:19:54 | šerý
Děkuji Ti, milý příteli. A to jsem opět váhal, jestli ji sem mám dát. Přišla mi obsahově mdlá. Děkuji Ti za krásné hodnocení, je mým palivem, které mně žene dál. ;-) Jsem rád, když mohu svojí poezií činit okolí šťastným. :-) Je to krásný pocit. ;-)
30.08.2019 19:58:27 | Jean-Paul Simon
Dost dobré ;-)
29.08.2019 20:57:35 | Slav Milo
Opravdu Ti moc děkuji, milý kolego. ;-)
29.08.2019 22:23:31 | Jean-Paul Simon
moc i tobě.
29.08.2019 23:03:03 | Slav Milo