Anotace: G, D, Em, C
K ránu budím se častěji sama,
Když na něm jiná se zmítá.
Cením, jak nechce mi klamat.
Nešťasten býval při mé zlosti,
pak tonoucí se darů chytal
a znovu nešetřil pozorností.
Dávno přestal už vztek,
i smutek utek,
utichl brek
a dost bylo důtek.
Není času pro zármutek.
Nezlobím se už ze zásady,
že nejsem lakomá,
ruce i oči pro každé vnady,
vždyť srdce jen pro mě má.
Já pro lásku omlouvám,
on pro lásku snaží se,
snáz bylo by vycouvat,
já cítím, že patřím sem.
Navyklá lásce k sukničkáři
i nespočtu trapasů,
kdy vítá mě růže na polštáři
a pod ním cizí pérka do vlasů.
...za vášeň
co v krvi kvete
a rozvírá se ve dlaních
být tak vinen
tu Touhu sevřít do poupěte
a ukládat na cizích polštářích
být vinen
aspoň ve verších...
Děkuju, moc se mi líbí i z té mojí "jiné" perspektivy
23.11.2019 20:15:14 | Pro začátek
...teď jsem si vzpoměla,že jsem ji vlastně slyšela na Poetítku a
uvědomila jsem si,jak tu kterou báseň dokáže přednes posunout ještě
o kousek dál.......a tam ji tedy posunul.......Ji./úsměv/
15.11.2019 21:31:49 | jitoush
Povedené dílko i s pěkně provedeným závěrem.
Jen si dovolím k třetí sloce k uvážení: vztek, utek, brek, důtek, zármutek. Koncovky "ek" v každém řádku jsou asi nadbytečné - zní to "říkankově." Ale jen můj názor.
14.11.2019 01:12:03 | šerý