Láska post mortem

Všecko podstatné pominulo
obsahem ztraceno v překladu,
spánek je zástěrkou pro samotu,
když tě někdo opustí,
zapomeň na to, co ublížilo,
lež - pouhá náhražka za svobodu,
láska se ztišila do šepotu,
šla po střepech k bolesti.

Včerejší chyby jsou mávnutím křídel,
z křídel ti peří opadává,
podzimí kroky krutě úží dech,
propadáváš se do neznáma,
láska se rozpadá, ztrácí hřídel,
tichotné hlasy - to se stává,
soumračný polibek na Tvých rtech,
pozvolna vyprchá jako pěna.

Trnová cesta po Golgotě,
trápíš se odnikud nikam,
čas rozpíná se do prázdnoty,
stébla se tonoucí nechytíš,
bolavíš hladem osamotě
a každý nový vzdor je klam,
v písni jen těžko změníš noty,
pro ženskou tíž, to pochopíš.

Dávno již nevěříš na pohádky,
v hlavě máš oblačná doufání.
Proč setrvale rostem,
když bolest neutichá?
Činy cit nesměníš zpátky,
zníš ve svém půlnočním zoufání,
láska je živa post mortem,
dokud čas nedodýchá,
než rozfouká stýkání do strání