Celý svůj život hledal jsem kamínek
který by o ten můj zavadil jiskrou
aby se z jiskřičky rozhořel plamínek
v lásku tak ryzí a překrásně čistou...
Hledal jsem po zemi, v povětří ve vodě
hledal jsem jiskřičku onu od věků
našel jsem odvahu už nic neponechal náhodě
a našel souznění člověka v člověku...
Když tu tak sedíme v pohovce u krbu
a oheň tiše si v žáru svém praská
vím už teď, že se svým kamínkem nikdy sám nebudu
bude tu se mnou vždy ve srubu láska...
Celý svůj život hledal jsi kamínek,
jež by svým křísnutím zapálil plamen,
hleděl jsi do dávných svých vzpomínek,
zda někdo tě oslnil láskou a žárem…
Kamínek nevšední tiskl jsi v dlani,
největší poklad, co našel jsi před léty,
otáčel, hladil a brousil mu hrany,
laskavá šeptal mu slova a věty…
Tvá láska s ním pohnula, a div se stal,
při křísnutí kamínků zahořel plamen,
v srdcích ten oheň navždycky hoří dál,
rty modlitbu vděčnosti šeptají ránem…
15.01.2020 19:24:23 | Lili Starr