Bez křídel
Bez křídel
Stínem prokletý
letí koridorem okřídlených hvězd
nádech za nádechem
s pouty na nohou
bos a sám
z bolesti mého těla
krvavý sen
modlí se
minulost
za život pro tebe
jak lehká děva
co včera večer jsi měl
s dýkou v ruce
zvrácena
na pokraji svítání
sliby
svému pánu
plnit zapomněla
pohřbena
v bílém korzetu
posledním
vydechnutím
navždy odchází
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Výčitka, může svazovat ale nesmí zabíjet vlastní štěstí. Pěkné pojetí básně. Gradace.
02.06.2020 23:32:10 | Isla
Ta křídla opět můžou začít růst,
až překlene se doba smutku.
Do očí jí vejde víra v čas,
kde s nádechem získá novou sílu.
"ST" smutné Marcello ale moc hezky psaná báseň ;-)
02.06.2020 13:07:34 | jenommarie