Radianty srdce

v kuchyni na poličce
zůstal malý vesmír tmavý lvíček
jaké měl dětství
jméno
nedovíš se
tajemství
za moře let zobrazí se
snad ve chvíli po slzách

moře let
a životů nás
ach
vrací mě zpět čísi hlas
ač nejsem
astronaut
a na druhém konci skořápkové líce
a na nich polibek ze srdce
oříškové dívce
znala můru - šípkového prince
zapomněla ho
v jeho tmách
-

příliš dlouho jsem od ní odcházel
co jsem dal čas vzal
až chtěl zůstat
řekla...
-
můj žal je jas
-
to ty jsi udělal -
-
-
-
9 11
je skoro poledne
a nebo brzo je

zdá se že pozdě je

uvěřit naději
zatměné úzkostí
když uvnitř padají
pocity
do dějin
májovou alejí
rozkvetlou pro štěstí
ve stínu bytosti
jsem ratolestí
utichající duší...

v ní bílý trn
už tuší
bolestná vládne mi
v sobě
po boji

pouští mě vodě
omývat srdce od bodláčí

co je ti pláči
co ti
ve vzpomínkách
co ti vzdálení
co ti my
za ruce drženi
i v usínání
co ti propletenci zasnění a jsoucí
popletenci?

jsou kdesi hlouběji
daleko v noci
jsou poslední sníh na opuštěné úly
jsou ztracení

míjením citů
padají kvítky černých jeřabin
kanou i děti řas
a v očích perly pomalu tuhly
kam cizí bytosti
odváděly mě stranou

šepotaly o slunci ještě hřejícím..
je nám líto
že nechceš jít s námi kde duše mívá klid
a chceš se vrátit
nést v můře plamének duše
bude to příliš těžké
vždyť u nás máš blízké
a my zůstaneme s vámi
než přinese tě řeka
čekající na člověka
a slzy rozmrazí sny
na nebeském uhlí
budeš chtít utéct
už jsi tam získal pihy
už nejsi hoden dívky z oříšků
máš vnitřní plamen a příliš stínů pamatuj
sbohem

zůstal jsem tam jednou částí

a dívka z oříšků mě pohladila
křídla po zklamání
zářením jiných světů
a můra jež ze mě byla
se ve dřívko proměnila

vydrží nebo nevydrží
ticho mezi námi

kreslí věrně
a tichu nezáleží
zda jsem čirý či duhy

ticho

přiloží mě do ohně
obrátí ach na stříšku
potřebuješ deštěm
šrafovat nápovědy?

zeptám se mámy
u smuteční vrby
jsem dřívko
co zapraská
vznese pár jisker k nebi
a má strach?

ticho

položí mě na vodě
co je to za dřívko
kde došlo k ozáření
když duše léčí se
ze srdečních dilemat

dát radost do přání
svěřit ji
a být na světě
pro něco žít
v lásce zůstávat

skořápka kymácí se
v ní šípkový domek a plamének svíce
bojí se že převrátí se
ve vlnách domova
a slzy ozvěna
já už tu nebudu
nebudu
tu snad jen fénix
by začal od znova

v kuchyni
zůstal
jen kamarád z plyše
ticho s ním rozmlouvá
o samotě dnů
ticho ví proč vzdalují se
radianty srdce

přivírám oči
a bojím se dát zoom