Psaní
Psaní
Jsem pouhý list papíru,
život je inkoust, osud pero.
Souhra okolností píše text na míru,
v příbězích na nichž záleželo.
Skupina rukou to pero namáčí,
aniž by věděli co chtějí psát.
Některé laskají a jiné tlačí,
někdy nebylo vážně o co stát.
Možná někdo jen psal si taháky,
netušil že jeho psaní se do mě vpíjí.
Pomohl si a šel dál hledat zázraky,
netušil že i papíry svůj příběh žijí.
Jsem pokrytý texty intrik, radostí i pláče,
stopy znaků některých se časem rozpíjí.
Občas natrhla mě i ruka rváče,
však věty na mě psané se dále vyvíjí.
Namoč lásko svoje pero a kresli.
Kresli na mě srdce s úsměvem.
Vždyť i andělé sledovat tě se snesli,
jsi mých příběhů objevem.
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Wow, moc se mi líbí takové pojetí! Vážně! :-) A ta poslední sloka - ach :-)) ST*
10.06.2020 17:50:04 | Majda
....Co je psáno,to je dáno. ....Tak ať je plnící pero vedeno tak obratně a jemně, aby neskřípalo.....prostě oku lahodící písmomalířství. .....Ji./úsměv /
10.06.2020 17:17:05 | jitoush
Ty zkrátka umíš krásně psát básně a tak opět ach ach krásná:-D, děkuji, že jsem mohla číst a uloženo, to jinak ani nelze "ST" ;-)
10.06.2020 11:25:13 | jenommarie
