Anotace: ....
*
*
*
Na ústech lpí
opět jen ten vzdech po odcházení
tiše se zaklaply dveře
a další ráno zůstalo beze změny.
Ze všech těch útržků
ze všech těch nevyřčených vět
předsudky po kapsách
naplněné šrámy posledních let.
Opět se rozední
zjizvené nebe to vzdává
čas tiše zasténá
pošlapaná duše poplakává.
Rozestlaná vyznání
dnes z ampliónů hlásí
z rozmazaných časů
splétám neplaná slova v klasy.
Momentky se vrací
jako vojáci z tažení
tichými šlápotami
v týl se protne mrazení.
Shlížíš na mne jako sám Apollónův chrám
v tom pohledu až krutě známém
každá moje jizva
stane se mi dalším šrámem.
A v každém jarním ránu
vlaštovky v letu
tenkou linkou stínu
kreslí tvoji siluetu.
*
*
*
"Vlaštovky v letu
Hluboko v obloze
Slunce nad námi
Brodí se břízami
Srpeček měsíce
Do šípků kleká"
26.06.2020 13:50:24 | Tomcat
Na mnohé detaily a maličkosti srdce nemůže zapomenout, když už to vypadá, že ano,
vždy se objeví nějaké to "znamení",
které nám zase vrátí ty vzpomínky.
Smutná, ale je opravdu moc hezky napsaná. *ST ;-)
25.06.2020 21:48:09 | jenommarie
Lidé odchází, aby mohli (jiní) přicházet :o)
25.06.2020 11:08:20 | Crazymike