Láska jako nesnadná renesance

.
někdy tam jsou snílci někdy snivky s nimi
někdy si tam každý sám zkoumá detektivky
někdy přijdu k ní povídat si s churavými
někdy leží city
medvědi
nebo fakíři na obláčku
na koberci lítacím
někdy i polštářové hity chrápou matracím

někdy bez domova deka libuje si na jezu
ani v zemi pařezů a pod vodou
mě přísná milá neuspává

přitiskne mě v mechu při jazzu
hezky v ní
relaxují sametová práva

někdy je to na přírodní zákon
mlčí brečí vrní vzdychá

někdy svou postel máme každý nějakou
někdy trní
někdy motýlí břicha

baletka šeptávala co srdce dotek
spinká?

to by se spinkávalo
milé rozšeptáno
i na přilnavém aksamitu něžné vlnky zulíbat
když tvé mokré vlasy na hrudi čtou ano
když schoulíš se
a nechceš city omdlívat
ale jenom
to
tajně rozehrát
zas
a zas mám
lipové srdce příliš rozestláno
růži věnovanou
na rty
rtěnkou tónů sladkých...

ne

dál mě čeká slalom temnoty jinovatky

zas v ní klouzat
budu ladně v ledovém kopci slanou
než čas hvízdne alou
zatne ve sny nehty a budu pít čaj z máty
na uklidněnou
na došeptanou?

drahá
chtěla bys mě ještě
vzít i pěně na ruce?

nebo toužíš jen po sprchovém gelu
rozvláčně popsat podívanou
v lovící básničce
ve vodní vášni
s rozjařenou faunou
než unikneš
svou vůní slunci – letní vanilce?

někdy..

tak nech ty rosy v negližé
že aspoň na chvíli
rozdovádí je motýli
že i pod peřinou chceš mě s měsíční krajinou

pro intimní inkarnace
někdy
už
poletím
ve stavu hibernace
.