22.7.2020

Anotace: Někdy okamžik bolí a občas i den, jako ten dnešní.

Červenec dvaadvacatého šel spáti
a já trpě v signatuře bytí,
v tesku, bolesti a marnosti,
ztráce se v ideálu sebe sama,
méně či více nechutná to mana,
nač ty starosti bez pravosti,
s příznaky absence citu,
byť lačného zbytí není za trpného hlavy mytí,
za denního ve tmě svitu..

Navenek rád a uvnitř sám,
navenek pevný, uvnitř zlomen,
světu skrýt optickým lomem
a jinak všem volem..