Jakto, že láska z těch věcí všech
je snad to jediné, co vyráží nám dech?
Jako když stojící kámen obroste mech
tak srdce věrné láska pohltí.
Těžko se potom srdci čerpá vzduch,
dusí se mozek, slábne celý duch,
a každý orgán splácí svým ten dluh-
ve vlastním těle je člověk v zajetí.
Uf, vydechuju Samto, a zdá se musím velký nádech, se okysličit, až praskají obruče. Moc se mi líbí!
07.08.2020 16:41:01 | Vivien