Slečna Plast

na pískovišti
se pštrosem slunečných nálad
mlčky a pomaleji
jsem uondával nápad
nenechat spát
jeřáby na fénixově popelišti
kde už ani černý kur nebagruje základ
pro hrad třpytící snem

a tak i po letech mi hrabe čas
v již přezrálé rozsypané makovici
jak ve své oáze
nemám se s kým smát
a ze zrníček vynořuji
pomněnkový poklad
svůj první milostný opiát

rozbitou pannu
co nejde rozmrkat

elektronice ladné
se strojek ještě pohne
po vlnách růžových

s tebou poslepuji smích
vlasů len učešu
šeptem o zázracích

že ráda se mnou jsi
v postýlce pro soucit

a věříš vím že věříš dál
i tichu na srdci

víš
zkoušel jsem tě spravit
mnohokrát
po vlnách růžových
než slza slov zchladne
jsi se mnou
i v noci..
v poslední básni
tě nechci...
znáš mě
plastoví milenci