Odpusť mi mešní meškání,
jsem obrácen do hladiny,
která má tváře včerejší,
člověk jde vahami váhání,
samotou přišívá si stíny,
jen blízkost slzy zkonejší.
Odpusť mi hrozny vinné révy,
poztrácel jsem je v rozcestích,
když ústa byla hladová,
viny jsou svlečené oděvy,
prastaré lípy v návrších,
naděje v listí se uchová.
Odpusť, že víra opadává,
nakonec zbývá pravda nahá,
kterou si v ústech překládáš
s nadějí v srdci se neprohrává,
pod korou snící odvaha,
kterou mi v odpustcích přikládáš.
Láska je křehká rozvaha
Láska je křehká rozvaha
co s nadějí v srdci vyhrává,
když v odpustcích rodí se odvaha,
co duši naši lehce zahřívá...
18.09.2020 17:47:11 | Emily Říhová
Četla jsem si jí ráno a půjčila některé části pro jednu soukromou jen "šuplíkovou" báseň ..se svými pocity...Hodně pravdivé a silné, až jsem pokyvovala a doplnění mi běželo úplně samo.
Ukládám..jako i jiné TVÉ..do okénka líbivých . DĚKUJI;)
16.09.2020 12:17:57 | jenommarie
Děkuji Ti, milá Maruško, to mě těší dvojnásob. je pěkné když báseň inspiruje k napsání další. Je mi tedy ctí a budu rád, když nebude jen šuplíková a budu si ji moci také přečíst. Opatruj se a krásný večer přeji.
17.09.2020 23:08:16 | Akrij8
No kdyžtak do vzkazů..je tam jen pár doplnění ..co zase mě dává smysl v mých..
Nebo jestli jí sem dám..napíšu i odkud pramení inspirace a ta část..je tam ponechána..z tvé básně
:)* . Děkuji TI
Jiříku moc a krásné dny přeji *;)
18.09.2020 10:57:17 | jenommarie