Snění

Krajiny snů jsem turista,
tam každý kout již znám.
Míjí mě doba nejistá,
sny formuji si sám.

Mlčky se dívám na tebe,
pak zdá se mi tvé nahé tělo.
Chlad noci mě nezebe,
když touhou srdíčko se chvělo.

Hladím horizont křivky tvé,
varem mi v uších hlava píská.
Stále jak tenkrát poprvé,
chvějíc se tvůj klín vískám.

Tvůj obrys tvary mění,
když vzpínáš se mi v dlaních.
Mimo těch siluet nic není,
a každý vzdech je zbraní.

Jak rosu na květu roztírám,
krůpěje páry zrychleného dechu.
Rty v každém tvém kousku umírám,
v polibcích měkkých jako z mechu.

Dlaň chvíli klouzá, občas zmáčkne,
ty jemné cesty na tvé kůži.
Srdce pro radost duše pláče,
když hýčká tvého klínu růži.

A tak si lásko tiše spím,
pod víčky tvůj obraz se mi hýbá.
Ve svých snech já všechno smím,
jsi můza co mě líbá.