Snad hvězdy z nebe zazáří
nad temnem údolí,
kde vidím stíny ve tváři
a Tvoji nevoli.
Ach, něžné šaty růží máš –
však srdce z ocele,
proč stále se mne vyptáváš
po noci probdělé?
Vždyť láska mrtvé nehledá –
jen ticho souznění,
nesoudí svého souseda
větami zranění.
Láska neubližuje,ač je často protikladná její podstata tkví v souznění. Krásná poezie Arno
29.10.2020 10:56:15 | Akrij8
laskavé verše plné náznaku slasti i otázek, které by pro intenzitu okamžení nejspíše nastávat ani neměly...Líbí! Marty Kudlák
28.10.2020 09:52:14 | kudlankaW
Pěkná báseň a při Vašem přednesu se mi obě pěkně poslouchaly.
Krásný večer ještě jednou.
27.10.2020 22:47:07 | Jaruška
Ano toto láska nedělá..
jen doufá a věří..
k lásce třeba důvěra
a pohlazení slovy.*ST
Premýšlivá a pěkná.
Hezký večer přeji. :)
27.10.2020 21:46:28 | jenommarie
....Ta se krásně "vyloupla"..jakoby se oprostila od kouska vnitřní tíže...
.....je o poznání "lehčí".....líbí....Ji./úsměv/
27.10.2020 15:41:37 | jitoush
Milý Arno, líbí se mi moc. Jsou tam pěkné kontrasty: světlo - tma, růže - kov, láska - smrt, souznění - zranění
27.10.2020 13:56:19 | Kaj