Nechala v zápěstí rukopis runy,
setkání do strání vteřiny sází,
krajina vykvetla domovem,
bez ní mu scházela podstata,
napnula v hrdle všecky struny,
samota je matkou od nesnází,
blízkost je pilířem pod krovem,
pro jejich bytí půda svatá.
Snil dechem sníh v jabloních
pro květy které budí jaro,
sázeli podzimem rozednění,
hleděli z oken duše v mléce,
monogram lásky na dveřích,
líbali svící pološero,
do krbu v mrazu dní souznění,
skládali slovem - věrnost řece.
Navěky v kořenech spojení
Krásné propojení
navěky v kořenech spojení.
Jiříku krásná báseň.
02.11.2020 22:52:53 | Jaruška
...tady je mezi řádky psáno
mnohem víc, nežli by se zdálo...
cit, který z hlubin zavoněl
skrz všechny světy...
s úctou se klaním...
02.11.2020 16:42:56 | Cecilka
Děkuji Ti milá Cecilko, potěšení na mé straně ze Tvého milého navštívení a čtení
30.11.2020 23:13:35 | Akrij8
Milý Jirko, tak já už to vidím na krásnou trilogii, no co může následovat než opět SPOLU monogramem ve dveřích...
02.11.2020 16:24:56 | Vivien
Vidíš, milá Vivien, to vyplynulo tak nějak samo a najednou koukám, že to do sebe zapadá, díky Tobě.Krásný večer
30.11.2020 23:12:12 | Akrij8
..krajina vonící rozsypanými hvězdami v podzimní trávě...Jiříku, prosím Tě,
tuhle si rád uložím...díky**ST* -D*
02.11.2020 12:01:00 | Frr
....blízkost......hojivá a laskavá......v přátelství i lásce....Ji./úsměv/
...Jiří..další Tvá do Apatyky slovem...
02.11.2020 10:43:25 | jitoush