vy

já sám často nabídky úzkostní nadhazuji
s očekáváním, že všichni budou souhlasit.
v nitru však doufám v jejich odpor,
aby mi pomohli je porazit.

to já jsem ten, kdo preferuje konec nad řešením,
skrývám se za tím, že komunikace je základ,
přitom sám jí nikdy nenadhodím.
a pak říkám,
že jsem se o to pokoušel, ale problémem jste vy.

vy všichni, kdo mi nabízíte lásku a náklonnosti,
a sladký domov plný šťastných vzpomínek,
jichž nejsem součástí.
nevěřím, že si zasloužím,
a ani v to, že někdo věří.

lásky mám mnoho, bojím se jí dát.
snad bych jednou mohl, ale s kouskem sebe,
a to je pak těžké, když schovávám se
za smyšlenou ideou toho kluka,
jako kterého mě každý vidí.

já jsem ale jiný, jen nevím, jak to ukázat.
rád bych povídal, ale co?
tak dlouho jsem se schovával,
těžko se odnaučit.

vy, ti, kterým jsem se málem otevřel,
ale předtím uskočil pryč se lží,
že ve vás nevidím to pravé.
vy, ti, kteří s tím mlčky souhlasili
a nechali mě jít hledat dál to,
co nikdy nenajdu.