ZPOVĚĎ
ZPOVĚĎ
Už nejsem jarem vzdušných snů
samoty ticha šedých let,
kdy život plynul bez plánu
u „skalin ráje na pohled“.
Mé city mnohdy mlčely
ve stínu vlastní bezmoci,
když v opuštěné posteli
jsem přikryl oči půlnocí.
Už nevím, kdo mne miloval,
jen kniha, vědy suchopár? –
snad proto osud všechno vzal –
nejvíce věrné lásky dar.
https://www.youtube.com/watch?v=VW6PqzUVLVA&t=1s
Komentáře (19)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Mohu se /uděluji si výjimku- kdo mi zabrání?/ porovnat s autorem, sic náš věk totožný jest. Velký estét do tohoto světa nepatří, neboť lokty alespoň středně ostré nutné jsou.
Viděl jsem i autorovo pojednání o Atlantidě na "trubce". Upřímně, nelíbil se mi způsob moderování, který zatlačil autora do pozice prosebníka o slovo. Doslova jej zadupal jako pomocníka, ze kterého odňal merit věci s cílem si zásluhy a myšlenky uzurpovat.
Měl jsem na stavbách rád silné a fundované oponenty. Docházelo i ke kompromisům ale férově "odsaď- podsaď", především z důvodů neočekávaných dodávek jiných náhražkových materiálů. Byla to tvrdá škola.
11.11.2020 13:01:37 | Lesan
Děkuji za velkou duchovní podporu! V této době je to zvláště důležité. S tou Atlantidou už nemám sil. Já nic netvrdím - ani nechci. "Pravda" je vždy relativní. Pouze jsem se domníval, že Česko by mohlo v něčem být známé. Bárta mi neodpověděl, Archeologický ústav ČSAV připustil poměrně velkou pravděpodobnost. Nicméně odpověď vyhýbavá. Pouze prof. Bohumír Janský se mnou asi hodinu hovořil (i on má své zkušenosti, když byl zpochybňován jeho světový objev pramenů Amazonky - právě proto se choval jako jediný vstřícně - nicméně on sám toto v kompetenci nemá). Nu což - nyní vše COVID zcela změní. Vše bude jinak. Naše civilizace půjde "dolů" (budoucnost mají Asiaté). Jediné, co jsem ještě učinil, bylo to, že jsem vše opublikoval. Takže může někdo po mé smrti pokračovat (i o tom pochybuji).
https://www.vtei.cz/2019/04/klimaticke-zmeny-v-dryasu-a-na-pocatku-holocenu-vzestup-hladiny-oceanu-a-jeho-dopad-na-migraci-civilizaci-na-blizkem-vychode-a-v-prostoru-indickeho-oceanu/
11.11.2020 13:24:39 | ARNOKULT
Život se léty promění
zda je to dlouho
co byla láska poslední.
Na stole prostírat každé ráno
mít sebe a v sobě jistoty.
Ať zdá se býti srdce samo
někdy stačí i pár přátel mít.**
;)
10.11.2020 23:31:58 | jenommarie
....Ta se mi líbí,protože jde upřímně až na dřeň....
Vždy,když si lížu své "ranky",tak se zapřísahám,abych nikdy nespadla
do stavu zahořklosti k světu a sebelítosti.....i když tomu,či onomu
svět na bedra nakládá naprosto neuvěřitelná břemena,tak stále lze najít
ty skulinky,kudy může proniknout Světlo.....tak Ti přeji,aby si za všech
okolností dokázal najít i tu sebemenší radůstku,co Tě potěší přes všechny
ty životní peripetie......nepovedený film?...povedený,nepovedený.....
.....záleží na úhlu pohledu/úsměv/.......tato báseň je rozhodně povedená/úsměv/......"když v opuštěné posteli
jsem přikryl oči půlnocí".To je hezky vyjádřeno....
Tato báseň jakoby se oprostila od určité "tíže"slov v jiných Tvých dílech...jakoby si proklestil stromy,které přerostli a bez toho by
již neplodili.......Tvá otevřenost zde je odzbrojující....takže děkuji za zážitek......Ji./úsměv/
10.11.2020 15:05:10 | jitoush
Děkuji. Skutečně se musím stále oprošťovat od své podivné "baroknosti". Není to lehké. Jako vždy - Kafka pomůže.
10.11.2020 15:36:52 | ARNOKULT
...na lásku obecně si člověk vzpomíná snadněji než na ty bývalé milované...konkrétně ty raději zapomíná...;-)jako knihomol vím, že knihy jsou věrnější...
10.11.2020 14:05:21 | Marten