PODZIMNÍ TICHO

 

Jen ticho v slzách závěti

nicotu možná vysloví,

když prázdná naše objetí

nesmlčí smrti obavy.

 

Má marnost duši poznává

u nekonečna míjení

se srdcem, jehož představa

otevře dveře vězení.

 

Paprsky, možná poslední,

ve stínu žluti podzimu

listoví, než se rozední,

vykreslí lásku k lepšímu.

 

V samotě stromy šeptají

nebeské verše proměny,

když rozezní se po kraji

sonáta vánku šumění.

 

https://www.youtube.com/watch?v=wwKc5m3VaNc&t=23s