Ráno přepadává
Zem včerejška
vyhasínající noční odvaha
nadechla se zhluboka
a dává ti
poslední jiskru
do oka
Vzdávám se
když já ti hřbety rtů
hrstkou ticha obkreslím
Ty pootevřeš další krok
pohledem užaslým
když já ti jedním tahem
šesterečným
něhu v lůžku nahém
do klína přikreslím
Ty chrlíš uhlíky
na bělostné kotníky
když Ty mi peklo otevíráš
šílenstvím chuti
jak hladoví po lásce
tělo vzpínáš
já v andělské masce
svého klína
utopím tě v ráji
tam kde usínáš
když já ti hřbety rtů
v andělské masce ...
...Marcelko.....ta "píše"....pro mě krásně napěchovaná obraznost...Ji./úsměv/...
21.12.2020 20:51:18 | jitoush
Večer se náhle skrývá v tmách,
Jen víno září v karafách,
Páv marně volá,
pálí ho touha záhadná.
ST;-)
20.12.2020 23:20:10 | Tomcat
A v tom je poezie, když nejeden čtenář najde si, kousek svého "nebe i pekla". Velmi se mi líbí obrat "peklo otevíráš šílenstvím chuti jak hladoví po lásce" ..
19.12.2020 22:42:25 | Vivien
Nedýchám..tato je naplněna po okraj. Krásná**ST
Krásný naplněný předvánoční víkend milá Marcellko TI přeji ** ukládám si jí..je to nepopsatelné.. zkrátka procítěna.:));)
19.12.2020 11:52:55 | jenommarie