Utichly hvězdy, utichly oči,
omráčen ve snu měním se v dým –
všechno se pouze dokola točí,
já stále mlčím – nic nepovím.
Mrazivé ráno, mrazivé chodby –
na konci stojím, sám přikován;
ve slovech němých, za zvuku hudby,
uprostřed trýzně očarován.
Možná, že někde až v horách ticha
naleznu věčné samoty hrob,
kde není touha, kde není pýcha
nevěry klamu všech obhajob.
Ponechej oči ve studni noci –
slzící lásku neunesu.
Všechno se opět dokola točí –
já někde ztratil Tvou adresu.
https://www.youtube.com/watch?v=lX-RE1OnWiU
po delší době k Tobě jsem zavítal, opět smutek. Arnokult, už aby utek...jedna ztracená adresa, a srdce celý život už neplesá...to by mělo být trestný....avšak právě tímto smutkem Tvá báseň vzkvétá...opravdu krásná...mohl bych požádat o jednu optimistickou? Doufám, že ten pán, o kterém píšeš, najde zase nějakou adresu, která by ho zaujala...držím palce, měj se...m
20.02.2021 22:01:52 | mapato
Děkuji. Moc mi do zpěvu není. Mám v poslední době zdravotní potíže. Možná na jaře napíši něco optimistického.
21.02.2021 12:28:29 | ARNOKULT
Ach..to je ta schránka s dopisy
lítost však být nemusí.
Vždyť inspirace se umí dotknout krásně.
Tak přeji pěkný večer milý Arnokulte
a i krásné svátky ve zdraví
a v pohodě. ;)
22.12.2020 20:24:34 | jenommarie