Jako ve filmu

Polštářek tisknu ke své hrudi,
sama usínám.
Ty mě nezahřeješ, vše studí,
slunce zašlo nám.

Tvé oči před sebou vidím dál,
vzpomínky bolí.
Jako by film se mi ve snu zdál,
ty v hlavní roli.

Jenom ten konec měl jiný být,
nemám srdce z ledu.
Proč jsem tě nechala odejít,
pochopit nedovedu.

Nevíš, jak mi tvůj úsměv chybí,
tvé kouzlo a šarm.
Kam zmizely naše sny a sliby?
Prázdno v duši mám.

V srdci strach, že se už nevrátíš,
kde hledat tě mám?
Ze života se mi vytratíš...
To ne! Všechno ti dám...

Jen se vrať, odpusť mi mlčení,
mám tě ráda moc!
Ať chlad se zas v oheň promění
každou další noc.

Ta touha je víc, než můžu snést,
už nechci jen snít!
Vždyť život je ta nejdelší z cest,
chci jím s tebou jít.