Vzpomínka padla tichem sněhu
v návraty na dráty telgrafní,
šlápoty z temnoty promlouvají
svou morseovou abecedou,
pro víčka svící zapal něhu
klavírní znění do umdlení,
doufáním chvění ruce znějí
stýskáním pro smyčec violou.
Krajinou vody pod oblázky
písek ti šeptá v zubech jitro,
šumíš své jemné staccato,
samota blízkost nesmívá,
stavidla touhy sedmihrázky
protrhla prostor pro nitro,
city jsi scedila přes síto,
v řece se lásce připozdívá,
hvězdosvit taví čas ve zlato
Zlato, co chvilkami se skví,
jež touhou a láskou něžně zní...
Krásný den, Jirko:)
14.02.2021 22:39:06 | Emily Říhová
Milý Jiříku, co slovo to skvost. Pěkně se mi četla Tvoje báseň,která pohladila mé nitro.
..ST..
14.02.2021 22:20:02 | Jaruška
Milá Jaruško, velice Ti děkuji za vlídné navštívení i přijetí. Pěkný večer.
15.02.2021 22:21:03 | Akrij8
...že nejde zapomenout...
12.02.2021 22:06:08 | Philogyny